Vyšel nový sborník básní pro děti. Jedním ze spoluautorů je Marek Řezanka:

 V listopadu 2011 vychází sborník básní pro děti, Písmáci dětem. Autoři publikující mj. na serveru Písmák, Ivana Buriánová (na Písmáku jako nevím,neznám), Marta Hlušíková (filemon), Lída Jakúbková (Alegna), Martin Koreček (Makoves), Pavel Martinec (snake_01), Jarmila Moosová, Marek Řezanka (Muamarek), Pavel Šamšula, Dagmar Tomášková, Zuzana Voznicová (Zuzulinka) a Zdeněk Železný (zzlatý), se rozhodli, že každý podle svého stylu a zaměření poodkryje dětem z tajemství okolního světa, a to pokud možno hravě a s citem.
Slovo úvodem mj. přibližuje záměr sborníku: „Nejedná se o knihu s ucelenou koncepcí a primárně pedagogickými cíli, jako spíše o volné kompendium několika osobních a osobitých přístupů k dětské literatuře a obecně k tvorbě pro děti. Tomu je podřízen i velmi volný výběr materiálu. Kniha se tak neomezuje na určitou konkrétní skupinu dětských čtenářů, a dokonce se vedle českých textů ve sborníku objeví i texty slovenské.
Text je tak určen obecně dětem, ale nejen jim. Autoři od počátku uvažovali o širším využití knihy, například v podobě doplňkového materiálu pro učitele a učitelky na prvních stupních základních škol, jimž by ostatně volná koncepce výběru básní mohla při jejich práci s různými věkovými skupinami vyhovovat.“
 Do světa pohádek láká děti Ivana Buriánová úvodní básní sborníku: Vílí ukolébavka. Báseň se nese na oblaku snění s lehkostí vílích střevíčků.
 Specifikem sborníku, jak již prozradilo slovo úvodem, je střídání českých textů se slovenskými. Byla by škoda, aby děti minul jazyk jejich mateřštině příbuzný a blízký. S krásami slovenštiny se děti mohou seznámit hned v básních Marty Hlušíkové. Zvukomalba se odráží ve hře se slovy např. v básni Muzikanti:

Psi vraj majú hudbu v krvi,
Moj Azor jeden z prvých:
Já si cvičím bicie,
Azor zkušá vycie

 Až epigramová je báseň nazvaná Malo by sa, která však nikoho nikam netlačí:

 V škole by sa
malo učiť povinne
že tma je svetlo
vyvál´ané v komíne

 Lída Jakúbková zahrnula do svých básní čtyři roční období a do každého z nich vtiskla radost ze života.  Při čtení její básně „Sněží“ se má člověk chuť zachumlat do peřiny, nasávat vůni šípkového čaje na stolku a snít o vločkách venku:

 Do vločky sněhu
ukryla svou něhu
kapička

Krajkovou duhou
hledá jedna druhou
sestřička

 Šat mají bílý
od zimní víly
každičká

 Za ruku spolu
padají dolů
z nebíčka

Martin Koreček přibližuje zdánlivě obyčejné věci všude kolem člověka neobyčejně a poeticky. V básni Malé počítání může nejmenším přiblížit záživnou formou to, co je pak bude čekat ve škole ve formě poněkud méně zábavné:
 
Čtyři hrušně znásob dvěma,
máme tu hned rodinu.
Osm hrušní, hrušky nemá,
ty skončily v závinu.

Pavel Martinec zase zve děti do světa zvířat, kde němé tváře promlouvají a kde je cit na prvním místě:

Koťátka
 
V pelíšku je jako v klícce,
teploučko už od pátka,
to se totiž naší Micce
narodila koťátka.

První malé, ušmourané,
jedním očkem vidí svět,
druhé líné, div že vstane
- no a ještě dalších pět.

 Na zvířecí strunu se naladila i Jarmila Moosová, která ve svých básních vsouvá dětem do postýlky malou Zoo:

Opice

V zoologické zahradě
opice jsou na řadě
- nutno je mít na sezónu
zoubky v plné parádě
a proč:
to je jasné přeci:
na lidi se šklebí z klecí!

 Marek Řezanka se vydal s dětmi na houby. Ukazuje, které houby jsou jedlé a které jedovaté, ale přitom krásné napohled (jen na okraj, žádná z básní není převzata z jeho knížky pro děti: Děti objevují svět).
Mochomůrka červená
 
Klobouček má z červánků
s bílým posypáním,
ukládá se ke spánku
(také není k mání).
Ať se každý potěší
(brát se ji však chrání)
pohledem, víc neřeší,
je ozdobou strání.

 Pavel Šamšula zase dokazuje, že svět dětí je světem fantazie bez hranic:
 


Slůně v ulitě

Šťastné malé slůně,
 chytá cizí vůně.
A když cítí pohromu,
 schová se hned do domu.

Domeček měl po šneku,
bez špíny a bez fleku.
Však nelze ho již vidět,
 rozdupnul ho slepý děd.

 Kouzelnou procházku lesem nám zprostředkovává Dagmar Tomášková.
 
Nastal večer u lesíčka,
 zaslechli jsme houkat sýčka.
I když bývá celkem malý,
 je ho slyšet z velké dáli.
Co to slyším za písničky?
Cvrček hraje na housličky.

 Děti rády slony, chce se člověku říci. O slonech mají ve sborníku básničky Jarmila Moosová i Pavel Šamšula. Slůně zamává vesele na děti i v básni Zuzany Voznicové:
 
Slůňátko malé
dostalo vale
od slečny sloní
prý není pro ni
prý je fakt malé
prý ať si raději
po stepi
v naději
hyeny honí

 Sborník uzavírají básně Zdeňka Železného, který se na tvorbu pro děti specializuje. Jeho básně hladí na duši a vyvolávají milý úsměv.

Filuta

Šel medvídek na koledu
 přinesl si hrnec medu,
 nesnědl jej všechen hned,
 nechal trochu na oběd.
A že u nich v kredenci
 bydleli i mravenci,
 tak mravence z kredence
 chtěl si přidat do hrnce.

 Na 134 stranách mohou děti i jejich rodiče uniknout z reality do světa nenásilného, hravého, plného porozumění. Tento svět svými obrázky s citem pro dětskou duši zarámoval Emil Sláma. Více o něm i dalších autorech sborníku je možné dočíst se na několika posledních stranách knížky. Ať se vám líbí.

Kolektiv básníků a ilustrátorka Petra Podzemská se postarali o podobu Galantního kocoura. Snad se dětem bude líbit:

V polovině listopadu vyšla v nakladatelství Mezera knížka pro děti, Galantní kocour. Jedná se o soubor 16 krátkých básniček od několika autorů publikujících na serverech Písmák či Mezera. Obrázky, jež na první pohled vyvolají úsměv, obstarala Petra Podzemská - autorka, ilustrátorka a majitelka známé značky Pruhovaná kočka.
 Celý projekt byl zajímavý tím, že nejdříve vznikly obrázky a k nim pak psali různí autoři básně. Petra Podzemská si pak ke každému obrázku vybrala báseň, která ji nejvíce oslovila.
 Úvodní verše k celé knížce napsal Karel Porsch, jenž na Mezeře.org publikuje pod přezdívkou SkunnY a jehož hlavní parketou jsou vtipné povídky a vynikající písňové texty:

Povyprávěl kocour myšce
Co je v téhle krásné knížce
\"Obrázky a něco k tomu,
půjčím ti ji klidně domů\"

 Talent pro psaní básniček pro děti ukázala Lída Mučková, Karlova sestra. Na Mezeře působí jako lochneska. Se slovy se přímo mazlí, a tak kromě kocoura zavrní spokojeně i kdejaké dítě. Petra Podzemská si vybrala celkem 5 Lídiných básniček. Tady jsou namátkou dvě vybrané:

 \"Plavba,\" řekl kocour Willy,
\"bývá někdy pěkná dřina.
Kdyby nám však došly síly,
máme s sebou v láhvi džina.\"

Naše Micka - kočka bílá,
ráda by se opálila.
Vymluvit si to prý nedá,
ve světě teď frčí hnědá!

V knížce se však zdaleka vše netočí jen kolem kocoura, popřípadě fešné kočičky. Paralelně s kočičími příběhy vystupují v knížce i další zvířátka, jako např. ovečky, medvědí rodinka, žirafa či poník a kůň. Právě poníkovi věnoval básničku Marek Řezanka (v knížce má celkem 4 básně), publikující na Serveru Písmák pod nickem Muamarek (na Mezeře jako danmark).

 Že prý vůbec neroste,
slzičky své roní.
Děti, nic mu nenoste,
vždyť on je to poník

 K obrázku znázorňujícímu zimní radovánky byl vybrán text Evy Brichtové (na Mezera.org působí jako Iwa), jíž se podařilo udat celkem dva své texty.

Sáňkování je dnes prima,
říká myšák myšici.
Ta se klepe, je jí zima,
i slunce má čepici.

Dalšímu z obrázků týkajícímu se zimy vdechl slova Rimmer.

 Teploměr je na minimu,
tak tu máme zase zimu.
Takovou, že na saních
jezdí už i hafani.

 Zdeněk Hanka, autor románu Partitura pro srdce, je pravidelným přispěvatelem na serveru Mezera.org. Že kromě prózy může směle zabrousit i do poezie, navíc poezie pro nejnáročnější čtenáře, tedy děti, dokazují následující verše:

 Volá myš na kotě vpředu:
\"Předjíždí nás zleva šnek!\"
\"Rychleji jet nedovedu,
máme slabý motorek.\"

V knížce pro děti podle mě může jen těžko chybět následující autorka, na Mezeře známá jako vŠeruKinaKopretina. Její básničky jsou jednoduché, a přesto neobyčejně krásné a bohaté. Přímo vybízejí ke vstupu do říše zvané dětství. Jsem moc rád, že se její básně objeví i v další plánované knížce pro děti, která se na Mezeře pomalu rodí.

 Zvířátka jsou na výletě
Právě letí k naší tetě
S nimi tajně letí MYŠ
Teto, snad se nebojíš!

 Carodejka přímo kouzelně popsala obrázek se žirafou na kole. Že to není možné? Stačí se podívat do knížky.

 Žirafa se rozhodla,
že usedne do sedla.
Šlape, šlape, až z té štreky
vyrašily na ní fleky.

Knížka je vhodná pro ty nejmenší z nás, ale věřím, že také rodiče si při čtení přijdou na své a jednotlivé stránky je rozhodně nezarmoutí.

Jiří Staněk pracuje v jednom pražském nakladatelství. Vytvořil obálky např. ke knihám (Dobrý den pane Lustig, Milostné písně starého Egypta, Erbovní povídky, Smlouva s ďáblem, Upíři, Týden v tiché zemi atd.). 6.11. 2007 proběhla v literární kavárně H+H jeho vernisáž: Poetické plakáty.
 Kromě lehkých až něžných grafik (někdy konkrétních, kde ústředním motivem je žena a její pocity, rozpoložení, nálady či krajina tuzemská stejně jako exotická, jindy abstraktních, týkajících se „duše“ člověka, toho, co je uvnitř – a co se někdy velmi obtížně popisuje slovy) je autorem i větších pláten, několikrát již měl výstavu svých děl (Městská knihovna, Doksy u Máchova jezera – r. 2002, Galerie 920, Kyjov – r. 2002, Galerie u Rotundy, Týnec nad Sázavou – r. 2003, Galerie Domova Sue Ryder, Praha – r. 2004 a již zmíněná Literární kavárna H+H, Praha – r. 2007). Vlastní internetové stránky se svou tvorbou zatím nemá, ale v dohledné době by měly spatřit světlo světa.
 V roce 2009 doplnil svými grafikami básnickou prvotinu Marka Řezanky, Otisky nakladatelství Plot). Publikoval též grafiky do sborníku Pár střípků, který se snaží zachytit v co největším možném rozsahu soudobou básnickou tvorbu.
 V říjnu 2011 se podílel svými ilustracemi na vzniku sbírky pro děti, Děti objevují svět. Podklady pro tisk sbírky má u sebe. Hledáme nakladatele, který by nám sbírku vydal ve větším množství kusů. Najdeme?

 Ve druhé polovině října roku 2011 vydali básník Marek Řezanka a grafik Jiří Staněk sbírku pro děti: Děti objevují svět. Vyšla jejich vlastním nákladem a nyní shánějí nakladatelství, jež by ji dostalo k co nejvíce dětem.

 Ukázka sbírky je zde: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2010100028

 Tady je možný náhled na výběr z hotové sbírky: http://muamarek.rajce.idnes.cz/Upoutavka_na_sbirku_Deti_objevuji_svet/

 Malá ochutnávka textu:

 Kočka ráda loví myši,
myši rády hryžou sýr,
a ta myška s křídly – slyšíš,
ve tmě bude netopýr



Kdo má nos, jde neomylně
přes kopce a strže,
ucítil tam totiž silně
hadovku či smrže


Les je prázdný bez strakoše,
kačenky či švarďáka,
tahle kačka ze dna koše
jenom těžko zakdáká


Co by Skot, co šetřit bude,
mohl dáti do znaku?
Něco, co se daří všude
(sazenici bodláku)


Sotva dala novou střechu,
už z ní loupou perníček.
Co že je to za neplechu?
Mařenka a Jeníček



Ten chce dům, ten jen pár hříbků,
jimiž košík naplní,
každý hledá zlatou rybku,
co se před ním zavlní
(a hned splní mu tři přání,
aniž musí prstem hnout).
Rybce je to k pousmání,
sama chce jen volně plout


Když praotec přišel k Řípu,
tetelil se téměř hned,
nezasadil žádnou řípu,
zato našel sladký med.
„Tohle bude naše země,
náramně se radoval,
řeky nehučí tu temně…“
Houbama se ládoval



Až nám drak či jiné zvíře
nebudou chtít dopřát vzniku,
počkáme si na rytíře
(ukryli se do Blaníku).
Je to hora v Středních Čechách,
dodá sílu, víru, pomoc
v době, kdy zas padouch spěchá
urvat vládu, jde mu o moc

Kdo chce vejít do ulice,
měl by zebru hledat.
V Zoo? Tam ji najde sice
(co je bílošedá),
ale jsou to bílé čáry
všude na vozovce,
po nichž přejde mladý, starý,
člověk, pes i ovce


Když saň draka naláká
jenom ohněm v těle,
je pak všechno na draka,
necítí se skvěle.
Když si s drakem vyhoví,
je pak hezky v sluji.
Je to terén minový,
když se nemilují


Spi má malá beruško,
moje sedmikrásko,
naše hodná dceruško
(zalévaná láskou).
Spi – a kapky na okno
kreslí křehké vázy
květinám, co namoknou,
cit je doprovází

 Ať se Vám sbírka líbí

V lednovém smogovém odpoledni jsem včera dostal do rukou svou básnickou sbírku Kyselý popel, která vyšla v Nakladatelství Mezera (v limitovaném množství 20 kusů).

 Útlá knížečka formátu A5 je psaná napůl volným, napůl vázaným veršem. Na 67 stranách je shrnuto jednak pro mě významné období let 2009-2010. Osobní motivy jsou doplněny mými postřehy okolního světa.

 Sbírka je doplněna mými vlastními črtami, v nichž jsem se pokusil zachytit její hlavní motivy: (http://muamarek.rajce.idnes.cz/Kresby_ke_sbirce_Kysely_popel_Marek_Rezanka%2C_Mezera%2C_2010/).

 V několika případech (např. u básní: Svou víru čerpal ze slov a Krasčitelný nepopis) se volný i vázaný verš věnují témuž tématu, v tomto případě smrti básníka a prozaika, věčně hledajícího F. Sklenáře.

 Kyselý popel v sobě obsahuje dva motivy. Popel je symbolem něčeho, co končí (a z čeho zároveň může povstat něco nového). Kyselost pak naznačuje, že verše nebudou zrovna veselé, skotačivé, rozdováděné ani sladce štěbetající.

 Přesto ale také nejsou depresivní či nihilistické. Je v nich naděje a víra. Kyselá chuť do jídelníčku patří a bez ní by nebyl úplným.

 Věřím, že sbírka si pár svých příznivců najde (v případě zájmu lze kontaktovat: info@mezera.org, dotisk by byl jistě možný).

 Svou víru čerpal ze slov

 Řekl,

že víra jsou pro něho slova

a já mu v tom chrámu
vyzvracených laciných vět
s klíny
z vybroušených slovosledů

 (kde se jazyky pletly,
nebo naopak
svým ostřím
cíleně neomylně
bodaly)

 věřil

 Hrdý na svou bezbožnost
(na oxymoron víry neznaboha),

 ale

 což Bůh není
i ve slovech?



 A upřímně sere
na to, v čem ho kdo objeví

 Nejhorší je lhostejnost
(a nenávist ze lhostejnosti,
takovej druhořadej lignit
se spoustou smradu a kouře s minimem tepla)

 To se ale Bohu stát nemůže,
protože je někde pořád
ve všem
a vzbuzuje buď
nenávist
nebo lásku,
nebo obojí a pěkně po pořadě

 Tulák zavrávoral v kostelní lavici,
asi bylo na něho kadidla
už příliš
 (nebo ho osvítila slova vitráže
monitoru,
když zrovna ve zpovědnici
ticho lamentovalo
nad bídou sdělení)
 

Podíval se na kříž,
viděl světce,
jenž celý život oltáře rozbíjel
pokusy o nevíru
a tím, jak dráždil,
rozmetal andělíčky
na padrť
a snažil se je znectít
genetickou informací ve střiku ne vinném,
přitom v něm bylo tolik víry…

 Vrávoravý krok po jediné dlaždici
(snad krvorudé)
prý byl zlý
ten ukřižovaný,

 uměl ublížit.
Ano – a právě díky tomu hledal,
křičel bolestí,
surově ubíjel křídly ty, jimiž pohrdal
a jejichž pomoci se dožadoval,
měl v sobě hodně dobra
pod slupkou
cynismu, ironie a bezcitného
výsměchu
 


(Tolik citu měl v očích
a své hrubosti,
co roztála v něhu
s prvními mrazy
kocovin)

 Nesměle se ohlédl tam,
kde čekal

 varhany

 Byla tam tma
a svět neprodyšného
betonu,
kde nejsou okna
a kde se křičí
bezhlasně

 Zvláštní,
že tomuto světu za zdí
měl pomoci


SKLENÁŘ


Krasčitelný nepopis

 U „F“ objevil se křížek,
doznělo to zvláštní fis
obalené do beztíže
v řádcích knížek. Chybí list…

 Zvláštní, jak jsou lidé blíže,
když už po nich není stop,
sám bůh říká, boha vyžeň…
Tak lze hledat dno i strop…

 V černé klávese je trýzeň,
v tíze života pak snad
lehce rozpřede se příze,
zmizí tíseň, hřeje chlad…

 Frak a pod ním nic než kůže,
iracionální smích,
láska, jíž je každý dlužen,
i když říká, dával bych
přece všechno, nechci přítěž…
Sám chtěl volit trasy cest,
kudy dospělý i dítě
lehce projdou branou z měst,
elegantně trhal sítě,
nenechával suchou nit,
ámen začátkem je: „chci tě
řádně poznat – a pak ctít“…